Když uplynuly dva měsíce, máma se totálně s hroutila, začala pít a brát drogy. Zamykala mě do pokoje a dávala mi pouze suchý chleba a vodu. Později mě začala fyzicky mlátit a psychicky jsem byl rozložený. Taky mě jednou zavřela do sklepa, svázala a byl jsem tam tři dny bez vody a jídla. Jednou až mě pustila, tak jeden den mě zapomněla zamknout a odešla do práce. Já jsem šel přes zahradu, rozbil jsem okno do ložnice abych se dostal k pevné lince, protože svůj mobil jsem v té době neměl, já ani nevěděl co to je a jak to funguje. Až jsem byl u pevné linky, vytočil jsem číslo mé tety které jsem sdělil co se u nás děje a že tu už nechci být, že mám hlad a žízeň a kuchyň je zamčená a byl jsem opravdu podvyživený. Teta zavolala na sociálku kde všechno vysvětlila a do jednoho dne přijely, kde zjistili v jakém prostředí žiju. Naložily mě do auta a odvezly do krče do náhradní rodiny, kde jsem čekal asi měsíc na umístění do dětského domova. Když jsem nastoupil do dětského domova, nebylo to jednoduché. Pořád jsem měl špatné sny, deprese a úzkosti. Docházel jsem k psycholožce která my docela hodně pomohla. Jsem rád že vše je už za mnou, a teď mohu pomáhat já, těm co to nejvíce potřebují.
MOJE BEZMOC
Když mi bylo dvanáct let tak mi můj otec odešel na věčný časy. Vzpomínám si přesně na ten den, kdy jsem se snažil mému otci pomoci, byl jsem sám doma jen se sestrou a já nevěděl co mám dělat. Zavolal jsem své matce a ona zavolala záchranku která mě poté před příjezdem lékařů navigovala co mám dělat a jak poskytnout první pomoc. Když přijely, bylo už pozdě. Probrečel jsem hodiny, dny, týdny a měsíce. Ten pocit že člověku a členu rodiny jsem nedokázal pomoct si budu vyčítat do konce svého života. Ta bezmoc která ve mě panuje a to že odešel na věčný časy člověk kterého jsem si nesmírně vážil, který mě toho hodně naučil a dal mi spousty rad do života.
CHARITA
Pomáhat druhým mě naplňuje, aktivně pomáhám s hlídáním dětí v organizaci Charita. Také aktivně pomáhám psímu útulku v Olomouci a jsem zakladatelem nadačního fondu. Podle mého názoru pomáhat druhý je důležité, ne každý má tu možnost pomoct si sám. Proto i my obyčejný lidé, by jsme měli pomáhat opravdu těm co to nejvíce potřebují. Nezáleží na tom zda to někdo ocení, ale na dobrým pocitu že jsme někomu pomohly.
MOJE ZAČÁTKY
Když mi bylo čtrnáct let, tak jsem zjistil že mě začíná bavit muzika, měl jsem sen se naučit na kytaru. Jednoho dne jsem to probral s vychovatelem v dětském domově, který mě poté přihlásil do domu dětí a mládeže. Začal jsem pilně tam chodit a i doma trénovat. Také jsem se nechal zaregistrovat do castingové agentury, kde jsem pak měl zajímavé i televizní role. Postupem jak šel čas tak jsem se zlepšoval a získával nové a nové zkušenosti. Hudba a herectví je to co mě baví a naplňuje.
